Návštěva archivu
21. 9. 2017 jsme si připomínali Mezinárodní den míru ve školní družině i klubu. V ten dem jsme mezi sebou přivítali paní Miluši Šímovou, kterou již známe z jiných činností, ale tentokrát přišla k nám na besedu. Připomněla nám v tento den hrůzy 2. světové války a zaměřila se na zločiny holocaustu. Vyprávěla nám o malé holčičce Aničce Löwyové, která údajně měla navštěvovat i naší školu. Její rodiče bydleli s dětmi poblíž školy, na Závodí. A tak po ukončení akce jsme se rozhodli, že půjdeme se podívat, který domek by to měl být. Našli jsme několik domečků, ale nikdo nevěděl, který to je. A tak jsme se rozhodli a domluvili, že naše pátrání o této rodině určitě nekončí, a že se pokusíme zajistit návštěvu archivu v Berouně. Zde bychom mohli i uspět.
A tak jak jsme si řekli, tak vše dle plánu dopadlo. Je 8. 11. 2017. Děti druhého oddělení školní družiny se svými kamarády ze 4. oddělení, kteří v této akci s námi nasedli do vlaku, jdou do archivu v Berouně. Počasí nám nepřeje, prší, tak nemusíme být smutní, že bychom mohli dělat i něco jiného venku. Na tuto prohlídku archivu jde s námi i paní Šímová. Před archivem na nás již čeká sám pan ředitel Jiří Topinka. Odvádí nás všechny do studovny, kde jsou již připravené židličky. Odkládáme si věci a zvědavostí se již nemůžeme dočkat, co se zde dovíme. Pan ředitel nás vítá a připomíná nám, čemu se dnes budeme věnovat. Krátce nám zopakoval, co nacisté dokázali vymyslet a jak perzekuovali občany židovského původu. Zvěrstvo, které zde existovalo, nikdo z nás by nechtěl zažít. Vždyť nevinní lidé trpěli, a nikdo nevěděl ani za co. Šlo o národnostní otázku, rasovou i nábožensky založenou. Ve druhé části se dostáváme k naší škole na Závodí. Dozvídáme se, že zde žili dvě rodiny Židů – rodina Löwyova a Eisnerova. Jejich děti navštěvovaly naši školu, která zpočátku byla jako národní škola – 1. stupeň. Odtud pak děti odcházely studovat na gymnázium. Na obrázcích vidíme i domy, ve kterých rodiny bydlely. Mnoho dalších zajímavých informací nám dává celkový pohled na problematiku holocaustu a problematiku Židů. A tak my opět se půjdeme podívat, kde tyto rodiny bydlely. Čas se naplňuje a my se pomalu a jistě musíme rozloučit. Děkujeme panu řediteli Jiřímu Topinkovi za všechno, co pro nás připravil. Vysvětlil nám, jak to vůbec v době holocaustu vypadalo. Možná, až budeme starší, že tuto problematiku pochopíme ještě více. Věříme, že naše návštěva v archivu nebyla poslední, a že se ještě někdy v archivu setkáme. Děkujeme.