Na tom našem dvorku - Za sluníčkem
Toho dne, děda Zdvořáček vyběhl ze svého bytu v činžovním baráku s elánem a rozčílením. Celý barák ještě dospával v ranním chládku, po včerejším parném dni, který se opakoval za sebou již několikátý den. Příroda byla vyschlá, až půda praskala a z nebe nespadla ani kapička vody. Nezamířil k lesu, jak bylo jeho pravidelným zvykem, ale jeho kroky směřovaly k městskému rybníku, který v letních měsících slouží zároveň i jako koupaliště pro malé i velké občany města.
Babce Babánkové to bylo divné, ale s ohledem na počasí, které tou dobou nebylo vůbec houbařské, to chápala. Pouze hlavou jí vrtala slova, která zněla zšeřelou chodbou, kdy děda Zdvořáček mumlal : „Já si to s nima vyřídím, to budou koukat, já…..!“
Čas běžel a slunce už po celodenní výhni zapadalo, když děda Zdvořáček „seděl“ na lavičce pod lípou. Seděl, je v nadneseném slova smyslu. Bylo na něm vidět, že by se nejraději pověsil za špičky nohou do větví stromu, jako netopýr.
„Copak, copak, sousede ?“ Začala si babka dobírat starého kmeta. „To nevíte, že když jdete na sluníčko, tak se spálíte ? Takový starý a jako malý kluk !“ Kárala ho babka bylinkářka. „A copak měly znamenat ty výhružky dneska ráno na chodbě ?“
„Sousedko, tomu nebudete věřit ! Už mám dost toho, že když se dívám na televizi nebo pracuji na počítači, objeví se tam takový zelený tajtrdlík nebo snědý svalovec. Jeden mi pořád nabízí různé spreje proti tělesnému smradu a druhý sto tabletů týdně a já toho mám akorát dost. Tak jsem jim to chtěl zatrhnout. Kde jinde by jsem je měl hledat než u rybníka, jak si tam šijí botičky a opalují se.“
„Říkáte sto tablet týdně ? Který doktor mu to předepsal ?“ , spráskla ruce babka Babánková, to by porazilo i koně !“
„Sto tabletů, sousedko, sto tabletů, to je taková elektronická záležitost, nikoliv léčivo. Ale působí to podobně, při stálém opakování, jednoho a totéž, vám to zdraví nabourá stejně jako těch sto tablet…. Ale, abychom se dostali k věci, ani jeden z výše uvedených „expertů“ se u rybníka nenacházel. Tak jsem si vzpomněl na mládí, lehl jsem si na deku a usnul. Výsledky vidíte nyní na mě.“ Povzdechl děda Zdvořáček.
Babka Babánková pokývala hlavou a bez dlouhých cirátů se ho jala léčit. „Jako první pomoc, je dobré spálená místa ochlazovat. Příjemná je chladná koupel a studené obklady. Úplně nejjednodušší je přikládat na spáleninu obklad namočený v ČISTÉ STUDENÉ VODĚ.“ Pokračovala ve výkladu a zároveň prováděla na dědově těle praktické zákroky. „Bolesti způsobené spálenou kůží, zmírníme obkladem z lehké bavlněné látky namočené v MLÉCE – smícháme jednu skleničku mléka, se třemi skleničkami vody a přidáme pár kostek ledu. A teď pozor ! Místo mléka můžeme použít PODMÁSLÍ nebo KEFÍR. Je to tím, že mléčné výrobky obsahují vápník, který se hodí na hojení kůže. A samozřejmě na obklady jsou vhodné i obklady z JOGURTU a TVAROHU, které pokožce odeberou horkost a zklidní ji.“
Děda Zdvořáček poslouchal s otevřenými ústy. Protože mléko, od dětských let jak říkal, „nesmí přes jeho práh“, ptal se vyhlášené bylinkářky na jiné hojivé varianty.
„I tady příroda vytvořila několik zajímavých variant“, pokývala hlavou babka Babánková, „třeba takový HLÁVKOVÝ SASLÁT. Uvaříme si z něho silný odvar, z jeho listů a vychladíme jej v chladničce. Chlorofyl ( zelené barvivo listů ), má hojivé účinky. Účinný je i ZELENÝ ČAJ nebo MÁTA PEPRNÁ. Bolestivější spáleniny můžeme potírat nakrájenou SALÁTOVOU OKURKOU, RAJČETEM, které příjemně chladí. I JABLEČNÝ OCET není k zahození. Nejlepší však je účinná prevence, mazat se, mazat se, maz….“
„To je ono !!!“ , vykřikl najednou děda Zdvořáček. Sebral ze stolu před sebou pořádnou salátovou okurku, která ležela v proutěném košíku babky Babánkové, vracející se ze sklizně zahrádky. „Mazat se, mazat se…