Na tom našem dvorku – Mattoni už nebude

„…my pluli v dál a dál…“, znělo dvorkem s lipou, z přístřešku ztlučeného z prken a bedýnek od ovoce, přetaženého na střeše linoleem, které kdysi za totalitní éry neslo hrdý název PVC.

To děda Zdvořáček na dvou lakýrnických kozách natíral svou starou trempskou kánoi a těšil se jak si na divoké vodě při akci Mattoni 2010, již po dvanácté sjede řeku Teplou.

Babka Babánková s novinami v ruce ho pozorovala a kroutila hlavou, nad pílí svého souseda. „Že se s tím starým škunerem dědo páráte. Tady v novinách píší, že Mattoni již nebude a hned tak nebude.“

Děda Zdvořáček umazanýma rukama od svinibrodské zeleně, chytil denní tisk, až se mu novinový papír lepil na vodu odpuzující lak, který měl i ve vlasech. „Nemůžete sousedko dát na každou reklamu. To už jsme viděli v televizi, ta reklama je obehraná.“ Jak tak četl stále více vyvaloval oči. „Sákriš, to není reklama, to je skutečnost. Oni letos to skutečně vzdali. Mě to připomíná doby, kdy se Rusům zalíbil Filmový festival ve Varech a tak si ho začali dělat ob rok v Moskvě a stejně tak Závod míru. To bylo řečí, jak je Teplá ideální řeka pro reklamu vodáckého sportu, jak se to na Teplé krásně jezdí a co diváků se na tuto akci těšilo a již rok do předu měli ve svých diářích červen vymezen na tuto vyjmečnou podívanou.“

Babka Babánková pokývala hlavou. „Tolik cizinců jsem v Karlových Varech jako při závodech Mattoni nikdy neviděla. Po řece Teplé se jezdilo na lodičkách už za mého mládí. Řeka byla tak divoká, že stála i několik vodáků život. Hold dneska je asi jiná doba, nebo ti co zorganizovali závody někde jinde měli ostřejší lokte.“

„Vidíte sousedko, dneska jste z toho divoká Vy. Tradice, netradice, zkrátka jak čtu tady ty řádky akce se nekoná a basta. Bez připomínek široké veřejnosti a lámání hlavy jak akci uspořádat. Ale nevěšte hlavu. Bude tady řada jiných netradičních akcí, jako otvírání Arény, třetí ročník Karlovarského karnevalu, to sem na něj určitě přijede celá Brazílie, protože nic takového ještě její obyvatelé neviděli…“ Děda Zdvořáček hodil noviny do kouta. Vzal do ruky láhev ředidla a začal se omývat od barvy se slovy, „A máme vymalováno.“ Zamknul přístřešek s lodí, která pamatovala nejeden sjezd řeky Teplé za účasti mnoha set diváků.

Babka Babánková to všeho však neměla dost. Připravila si na dědu další Jobovu zvěst:

„ A jestlipak víte dědo, že v Karlových Varech ubývá i festivalů?“ – řekla záludně.

Děda Zdvořáček sebou trhnul a vytřeštil oči: „To snad ne! To má být další novinka? Vždyť jsem čet v denním tisku , že příprava na Mezinárodní filmový festival je v plném proudu i když finance jaksi skřípou to víte paní Babánková obvyklá výmluva krize.“

Babka Babánková zakroutila hlavou „Ten hlavní filmový festival prozatím bude, ale mladí filmaři čekají, že Praha jim přispěje větší peníz a tak pro letošní rok zrušili konání Fresh Film Festu a po šesti létech konání, tradice – netradice se bude konat v Praze.

„To máte tak“, uzavřel diskusi děda Zdvořáček, Karlovy Vary sklouzávají jako město i kraj do II. Kategorie. Ještě že nám nikdo nemůže vzít ty teplé minerální prameny… i když? Slyšel jsem, že někdo shání hodně izolovaných rour.“

Autor:
Vydáno: