Mít doučování není ostuda

Platit si doučování není žádná ostuda, ačkoli neznám nikoho, kdo by se k tomu veřejně přiznal. Možná nechce klesnout v očích svých spolužáků, nebo si třeba nechce přiznat, že je na tom v daném předmětu tak bledě, že by to bez pomoci dopracoval tak akorát k neukončenému pololetí, případně opravné zkoušce.

Kde hledat doučovatele?

Samotní pedagogové se takové službě obvykle brání. Z jejich pohledu by to nebylo spravedlivé vůči ostatním žákům a sám doučovaný by mohl být nařčen z podlézání. Přesto není od věci se na vyučujícího obrátit, když nic jiného, doporučí vám vhodného učitele, zpravidla ze svého okolí a připomene vám, v čem máte největší problémy.

Málokdo se k takovému kroku odhodlá a raději se spolehne na vlastní hledání. V první řadě se poohlédne mezi svými spolužáky. Někteří z nich sice možná v předmětu vynikají, ze zkušenosti ale vím, že většinou nejsou schopni danou látku vysvětlit tak, aby se v ní doučovaný zorientoval.

Jinou možností je obrátit se na doučujícího, který si podal inzerát. Zvlášť v době před vysvědčením se jich objevuje nepřeberné množství, určitě jste nějaký zaznamenali i na nástěnce ve vaší škole. Nabídka působí dojmem jako by oslovovala přímo vás: učitel je schopen dorazit kamkoli  a kdykoli si usmyslíte, ovládá všechny předměty, ve kterých potřebujete zabrat a hlavně má mnohaletou praxi. Nikde však nemáte jistotu, že všechno, co uvedl, je pravda a cena také nebývá zrovna příznivá – pohybuje se kolem 200 Kč za 45 minut, což je doba, kdy vám sotva stačí vysvětlit učivo poslední hodiny, o procvičení ani nemluvím. Stejné riziko hrozí i na specializovaných webech, nabízejících doučování.

Jako poslední možnost se nabízí podat si vlastní inzerát a doufat, že se vám na něj někdo přihlásí. Je to snad nejsnazší a skoro bez práce, jen si s případnými kandidáty musíte dohodnout vyhovující podmínky.

Kdo je nejlepší doučovatel?

Samozřejmě každý z kandidátů má svoje klady a zápory, kdybych je však měla seřadit od nejhorších, seznam by vypadal následovně:

1)      Rodinný příslušník – nikdy nebude mít takovou autoritu, aby vás donutil se na hodinu systematicky připravovat. Jak se chcete něco naučit pod vedením tetičky, na kterou se stačí usmát a odpustí vám i to, že od minula děláte ještě horší chyby?

2)      Spolužáci – ačkoli excelují, jsou v předmětu na stejné úrovni jako vy a nebudou vám schopni vysvětlit problém, na který byste mohli během přípravy narazit. Nehledě na to, že pokud chcete utajit svoji neznalost, je to s nimi prakticky nemožné. Jsou vhodní jen na vysvětlení dílčích nejasností těsně před písemkou.

3)      Starší kamarádi – látce sice rozumějí lépe než vy, ale tykání veškerou jejich autoritu ubíjí. Podobně jako rodinní příslušníci vám ledasco odpustí a celé sezení skončí debatou, co podniknete o víkendu.

4)      Cizí člověk vašeho věku – vám hned na prvním setkání nabídne tykání. Nebude mít čas se s vámi sejít, kdy budete potřebovat, má totiž podobný režim jako vy.  Navíc se dá předpokládat, že se brzy spřátelíte…

5)      Cizí člověk podstatně starší než vy – má autoritu, předmět ovládá do nejmenších detailů, mohli byste ho považovat za ideálního kandidáta, jímž ale ve skutečnosti není, protože od dob jeho studií došlo k novým objevům, o kterých nemusí mít tušení. Pochopitelně hrozí i to, že si s ním nebudete rozumět, pravděpodobně používá úplně jinou slovní zásobu, než vy.

6)      Cizí člověk o 10 až 20 let starší – se mi odsvědčil ze všech nejlépe. Orientuje se v předmětu, není ze školy ale ještě tak dlouho, aby si nepamatoval, jak to v ní chodí. Dokonale kombinuje autoritu a přátelský přístup; bez obav se ho můžete zeptat prakticky na cokoli, s čím potřebujete poradit.

Muž, nebo žena?

Skoro se mi chce říct, že není důležité tuto otázku řešit a přesto v tom mám jasno. U mladších dětí bych se přikláněla k ženě, která jim do jisté míry zajistí mateřský přístup. Kolem patnácti let určitě není vhodný doučující opačného pohlaví: žák(yně) během hodiny bude myslet na něco docela jiného a ke kýženému vzdělávacímu efektu nedojde. Na některé jedince to naopak může mít vliv zcela opačný, v předmětu se zlepší, aby svému hypotetickému partnerovi udělali radost, starší doučovaní tuto otázku už řešit nemusí, dá se předpokládat, že mají svoje city pod kontrolou.

Kolik za doučování nabídnout?

V poslední době se ceny pohybují od 100 do 300 Kč za hodinu. Cena se obvykle odvíjí od zkušeností doučovatele a místa, kde se chcete scházet, i délky „hodiny“. Plat se obvykle udává za jednu školní hodinu, při troše štěstí se vám povede kontaktovat doučujícího, který se vám bude za přijatelnou cenu věnovat i šedesát, nebo dokonce devadesát minut.

I v této oblasti platí, že zdaleka ne vždy to nejdražší je také nejlepší. Velice dobré výsledky mívají právě ti nejlevnější, kolikrát bez jakéhokoli pedagogického vzdělání.

Jak dlouhá má být vyučovací hodina?

To opět závisí na věku doučovaného. Z vlastní zkušenosti se mi osvědčilo šedesát nebo devadesát minut čistého času. Za tuto dobu stihne doučující vysvětlit látku probranou ve škole, zopakovat předchozí znalosti i objasnit část nové látky, nebo pomoci s úkoly.

Někdy není od věci ani delší čas doučování, který je vhodné rozdělit do více částí s přestávkami, během nichž si obě strany od předmětu trochu odpočinou.

Kde je nejvhodnější hodinu konat?

Při výběru místa schůzky mějte na paměti, že by mělo být příjemné a klidné zároveň. Vyhněte se restauracím a kavárnám, kde by vás mohl rušit hovor od okolních stolů. Ideální je scházet se u doučujícího doma, kde má neustále po ruce učebnice, slovníky a vůbec pomůcky, o jakých se vám možná ani nesnilo.

Všechny rady berte jen jako obecná doporučení, co vám nejlépe vyhovuje, víte vy sami a musíte se podle toho zařídit. S doučujícími se proto vždy domlouvejte individuálně!