Maturuju z češtiny…
Ani my letos nevíme, jak to s maturitou vlastně bude a nervozita ohledně zkoušení začíná. Pravá ruka nemá ani matnou představu, co dělá ta levá a kdesi mezi nimi se nacházíme my, nepočetná skupinka letošních maturantů.
Zdánlivě nejpřipravenější jsme na češtinu. Od prváku hrdě vlastníme seznam povinné školní literatury a svědomitě (ne)čteme. Ze sto dvaceti knih si máme vybrat pouhých dvacet - prý jde o svobodný výběr.
Úspěšně proběhl. Ostatní literaturu jsem odsunula na dobu „po maturitě“ a dala se do nepochopitelných děl minulých staletí, postřehy zaznamenávám do čtenářského deníku (štábní kultura především, obsahem se nikdo nezabývá). Mám dočteno.
Při poslední hodině jsem se dozvěděla, že se během pololetí seznam pro naši třídu radikálně změní. Vracím se k tomu, co jsem si chtěla přečíst původně (doufám, že se něco z toho objeví v novém seznamu). Maturitní čtivo zvládnu během svaťáku – myslím si naivně, ale už teď je mi jasné, že to nemůžu stihnout.
Budu jako ostatní, stáhnu si zápisky předchozích ročníků. Uniformní maturita je tady. Ať žije Internet!