Maškaráda čili Fantom opery
Nikdy mě dílo Terry Pratchetta nijak zvlášť nezaujalo. Myslela jsem si, že je to jenom další tuctová fantasy, ve které se neustále opakují zažité stereotypy. Přestože se mi několik lidí tuhle domněnku snažilo neúspěšně vyvrátit, rozhodla jsem se, že mi nemůže nijak uškodit, když se aspoň s jedním dílem zeměplošské série seznámím. Tak jsem se dostala k záznamu divadelní hry Maškaráda čili Fantom opery v podání Divadla v Dlouhé.
Hned na úvod se musím přiznat, že z herců, kteří se v inscenaci představili, znám jenom Miroslava Táborského. Jeho role majitele opery mě nijak zvlášť nezaujala, přestože v sobě měla cosi komického. O to zajímavější byla třeba postava Berdyty X. Nulíčkové. Místy sice působila poněkud prostoduše, na druhou stranu se později stala jednou z nejsložitějších postav, která pomohla záhadu Ducha opery vyřešit. A pak ještě samozřejmě stařenka Oggová a paní Zlopočasná, čarodějnice, které shodou okolností zavítaly do Ankh-Morporku, aby vyřešily své osobní záležitosti a zapletly se do dění v opeře. Z mého hlediska mě ale nejvíc zaujal Smrť, postava s trochu černým smyslem pro humor, jenomže co jiného by se dalo čekat od smrťáka?-
Nebudu nijak obsáhle mluvit o příběhu. Je příliš složitý na to, aby se dal zkrátit do několika málo vět a na každého navíc může zapůsobit úplně jinak. Skoro se mi chce říct, že obsahuje kromě hlavního příběhu ještě několik dalších, které se různě prolínají, až se dočkají společného rozuzlení.
Ani scéna nebyla zpracovaná právě jednoduše. Divák sice vždy snadno poznal, kde se právě nachází, ale občas jsem měla problém ujasnit si, jak se mohly všechny přestavby vyřídit tak rychle. Že by je při natáčení záznamu vystříhali? S divadlem v Dlouhé nemám žádné zkušenosti, což mi však nijak nebrání, abych si ho cenila díky jedné jediné hře, kterou jsem navíc ani neviděla naživo.
Zároveň musím obdivovat humor, který pronikl i do vážnějších scén. Náhoda? To nemohu nijak posoudit, nic jiného od Pratchetta neznám, ačkoli mi jedna jeho kniha už leta leží na poličce se svazky na přečtení. Jen jsem na ni nikdy neměla odvahu. Tak uvidím, jestli je pravda, že Zeměplocha je ve skutečnosti humoristický román, který se tváří jako fantasy…