Lev Simba z táborské zoo má novou „kočku“
Dusno by se v 35stupňovém vedru červnového podvečera dalo krájet. Kolem výběhu pro lvy stojí asi 15 lidí, pozornost na sebe poutají hlavně dva hasičské vozy s proudnicemi namířenými směrem k šelmám. Jsme právě v ZOO Tábor a za chvíli se staneme svědky toho, čemu odborníci říkají „spojování“ – laicky řečeno jde o první fyzické seznámení dvou velkých šelem, které spolu mají žít v jedné expozici.
Ústředními postavami jsou devítiletý samec lva pustinného Simba a o rok starší lvice Luena, kterou táborská zoologická zahrada získala ze zoo v Německu. A nebylo to jednoduché. „Vhodnou lvici, která by se k našemu samci z hlediska věku a povahy hodila, jsme hledali po celé Evropě a našli jsme ji v německém Wuppertalu v renomované zahradě, která je členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA),“ říká Ondřej Kott, hlavní zoolog táborské zoo.
Hlavním důvodem, proč táborští chovatelé hledali pro Simbu partnerku, je skutečnost, že lvi jsou sociálně žijící zvířata. „To znamená, že takové zvíře nemůže žít dlouhodobě samo,“ vysvětluje ředitel ZOO Tábor Evžen Korec s tím, že Simbova dřívější parťačka Elsa letos v únoru i přes okamžitou odbornou pomoc podlehla závažnému onemocnění. Předcházející partner Lueny také uhynul, a proto žila v Německu zhruba dva roky sama.
Potomky ale nelze od nového lvího páru očekávat. „Mláďata neplánujeme,“ říká Evžen Korec a podotýká, že bývá obtížné najít pro potomky velkých šelem vhodný domov. „Odpovědné množení zvířat je pouze takové, kdy jsou předem zajištěné dobré podmínky pro mláďata v některé renomované zoo, která je po určité době převezme. To je hlavně u velkých kočkovitých šelem velký problém,“ zdůrazňuje ředitel táborské zoo.
Přesto se první rande Simby a Lueny připravovalo dlouho a velmi pečlivě. „Komunikace s německými kolegy, veškeré přípravy transportu z téměř 800 kilometrů vzdáleného Wuppertalu, ale i diskuze nad metodikami spojení lvů trvaly několik měsíců,“ přibližuje hlavní zoolog Kott, co předcházelo tomu, než se nová lvice objevila v Táboře.
Po jejím transportu se mohli oba lvi seznamovat nejprve jen přes oplocení rozsáhlého výběhu. Teprve po týdnu odděleného soužití nastal Den D, kdy se tým táborské zahrady rozhodl pustit lvy poprvé k sobě. A protože první přímý kontakt dvou velkých šelem je rizikový – hrozí při něm agrese, která může pro jednoho z nich končit smrtí – byli u výběhu připraveni mj. také dobrovolní hasiči z Tábora. Na pokyn vedoucího zoologa by v případě konfliktu mezi lvy zakročili a silným proudem vody by od sebe šelmy oddělili.
Do Tábora přijeli také dva chovatelé z Wuppertalu (Erik Beiersman a Janine Darmagen), protože konzultace přímo na místě je cennější než po telefonu. „Víte, spojování lvů je složitá záležitost, u které nelze předvídat, co se stane. Může se nám zdát, že je všechno v pohodě, ale stačí zdánlivá maličkost a dojde k útoku, který může skončit i tragicky,“ říká Erik Beiersman, který má bohaté zkušenosti s chováním velkých kočkovitých šelem.
Naštěstí v Táboře se první blízké seznámení Simby a Lueny obešlo bez problémů, a tak hasiči nemuseli zasahovat. „Vše dopadlo nad očekávání dobře. Pevně doufám, že jejich soužití bude probíhat i nadále takto harmonicky,“ netají svou spokojenost ředitel zoo Korec.