Kubík slavil 24. narozeniny
13. ledna by oslavili 24. narozeniny naši medvědí chlupáči, medvědí hrdinové večerníčkových příběhů od pana Václava Chaloupka. Jako každým rokem se na jejich oslavy připravovaly i děti z naší školní družiny. Bylo zvykem, že každé oddělení vyrobilo dort, k tomu se přidali další pamlsky a vyrazilo se společně na Městskou horu. Stejně tomu bylo i letos, ale trochu jinak. Dort byl jediný a ostatní oddělení připravila něco jiného. Ovšem ze všeho nejdůležitější bylo letos to, že Kubík své 24. narozeniny neoslavil sám, neboť jeho bráškové na něj již koukají z „medvědího nebe“, ale narozeninové odpoledne strávil s dětmi ze Závodské školy.
S velkolepou přípravou na 24. narozeniny jsme v družině začali již o den dříve. V prvním oddělení děti vyráběly kytici, která byla ozdobena různými pochutinami zdravé výživy – jablíčka, mrkvička, hroznové víno, sušené jahůdky, a ještě další pochutiny. Děti druhého oddělení již tradičně vyráběly dort s vanilkovou příchutí, zdobený i šlehačkou. Třetí oddělení se dalo do výroby piškotových jednohubek s medem a děti čtvrtého oddělení vyrobily krásné narozeninové přání s vlastnoručně vymyšlenými verši. Zdá se, že je toho málo, ale i tato příprava nám zabrala část odpoledne. Po skončení příprav úklid a pokračování v další činnosti. V druhé části odpoledne jsme si povídali o večerníčkových hrdinech – Vojtovi, Kubovi a Matějovi. V některých odděleních proběhla i četba z knihy Méďové 2 od pana Václava Chaloupky. Ve čtvrtém oddělení si děti i zasoutěžily v „Medvědí hře pravda nebo lež“. Druhé a čtvrté oddělení jako kolektiv si i zarýmovaly. Vznikly krásné verše. U čtvrtého oddělení veršované přání, u děti druhého oddělení – básnička, která byla věnována Kubíkovi k jeho 24. narozeninám. A takto jsme skončili a nyní se již těšíme na zítřek, kdy proběhne oficiální oslava.
Je pátek 12. ledna 2024 a děti ze Závodské školy po vyučování a obědě společně odchází na Městskou horu, aby si s Kubíkem užily jeho narozeninové odpoledne. Všem bylo jasné, že si to Kubík musí užít a nemůže při oslavě narozenin zůstat osamocený. Kolem 13,30 hodin docházíme do cíle. Ještě několik organizačních připomínek a pak již velké očekávání. V medvědáriu nikde, nikdo, a tak paní vychovatelka odchází za paní ošetřovatelkou, která na nás již čekala. Po krátké domluvě scházíme na naše známe místo v dolní části medvědária a přicházíme k vratům průvodem. V čele průvodu nesou jednotlivá oddělení své dary a za nimi se shromažďují další naši účastníci. Přicházíme na místo určení a netrvalo ani minutku, a ozval se slavnostní křik: „Jé, podívejte, Kubík je venku, on snad na nás i čekal a tušil a pevně věřil, že za ním přijdeme“. Paní vychovatelka na něj volá: „Kubíku, nazdárek, pojď k nám, my jsme se na tebe moc těšili a jdeme ti popřát k narozeninám“. Jako by opravdu Kuba tomu rozuměl, dal se do rychlejšího pohybu z hořejší části ohrady a přišel za námi. To bylo radosti. Mnohdy ukápla i slzička. I paní ošetřovatelka měla velkou radost. Praví Kubíkovi: „No, vidíš Kubíku, přeci za tebou ty děti ze Závodí přišly“. Nejprve krátký úvod s přáním, pak recitace přání od 4. oddělení, po něm verše z 2. oddělení, a nakonec zazpívání písní. Započalo 1. oddělení a pak všichni společně píseň Brum, brum a konečně to nejdůležitější. Předáváme paní ošetřovatelce dort, ta jej započala krájet a Kuba si pochutnává. Asi mu ho děti udělaly dobrý. A nezbylo nic. Pak okoštoval i dárkovou kytici zdravé výživy. Jako první se vrhnul na sušené jahody. Ty mu asi moc a moc chutnaly. Nechyběla ani ochutnávka jednohubek ze 3. oddělení – piškoty s medem, ale i když by je snědl určitě všechny, my jsme nechtěli a bylo jistě lepší mu je ponechat na další den. V závěru ještě do bedýnky vkládáme osobní dary, které se odnáší do prostor sloužících k potravě pro Kubíka. Zbytek jistě dostane zítra. A nyní již ještě malé pomazlení na dálku, Kubík též děkuje paní ošetřovatelce a dává jí pusinku na čelíčko. Je vidět, že asi ani nečekal, že by oslava byla až takto velká.
Tak Kubíku, my ti ještě jednou přejeme hlavně zdraví a příští rok, až budeš mít těch 25 přijdeme zase. A to ta oslava bude jistě větší. Užij si to, nesmutni a my ještě do konce školního roku přijdeme.
Těmito slovy a zamáváním se děti loučí s Kubíkem a pospíchají zpět do družiny.