Koupání domácích mazlíčků
Když je zvíře čisté, znamená to, že je v dobré kondici a těší se dobrému zdraví. Pokud se o sebe starat přestane, může to znamenat, že je nemocné a mnoho času už mu nezbývá. Mytí zvířat ale nemusí probíhat jen pod vodou. Spousta živočichů si své tělo čistí třeba v bahně, písku, prachu, třením o mokrou trávu. Příroda jim sama napoví, jak se nejlíp zbavit špíny, přebytečného mazu a parazitů. Koupání ve vodě nemají v lásce veverky a plchové a všichni další, kteří mají načechranou srst.
Žijí většinou na stromech a jejich suchá pokrývka těla je pro ně jednou z podmínek přežití. Pod vodou se nekoupou ani zvířata s jemnou hebkou srstí a tenkou kůžičkou, ty, které nemají hned přístup ke slunci, aby se mohly osušit. Patří sem myši, hraboši a rejskové. Nekoupají se ani pouštní a stepní zvířata, křečci, morčata, sysli, činčily. Výjimku tvoří živočichové, pro které je voda přirozeným prostředím a mají k ní přístup. Životu ve vlhku se přizpůsobil třeba potkan, krysa nebo hryzec vodní. Známe i zvířata, pro které plavání není zrovna nejoblíbenějším koníčkem, ale když je potřeba chránit holý život, dokážou ve vodě zdolat i kus cesty. Takovým borcem je ježek.
U domácích mazlíčků volíme dva druhy koupele. Ta první je očistná, tehdy, když je potřeba zvíře umýt, očistit a zbavit mazu. Druhá varianta je vlastně jen namočení srsti, třeba jako osvěžení v horkém letním dni nebo řádění v dešti. O domácího mazlíčka se musíme postarat, je to přece člen rodiny, kamarád a záleží nám na tom, aby byl v pohodě a v kondici. Zvíře, o které se nestaráme a zanedbáváme ho se zbytečně trápí. Může přenášet různé nemoci, některé z nich se přenáší i na člověka. Nestarat se o zvíře žijící v zajetí je týrání a pokud vím, že nebudu ochotný mu věnovat kus svého volného času, raději si ho pořizovat nebudu.
Jestli koupat nebo nekoupat vám prozradí jeho chování. Nikdy do vody nenutíme násilím, neházíme ho tam, ani nečekaně nepoléváme. Vždycky musí mít možnost samo koupel opustit. Někteří živočichové se do vody vysloveně vrhají, užívají si ji a dokážou v ní neskutečné věci. Jiní jsou opatrnější a na vodu si postupně zvykají. U andulky nebo papouška můžete vyzkoušet malou koupací mističku, vyrábějí se i hotové koupelničky pro drobné exotické ptactvo. Do klece jim můžeme dát i svazek čerstvých olistěných větviček namočený ve vodě a ony možná dají přednost koupání v mokrém listí. Pozor ale na jedovaté rostliny, protože ptáci během koupele rádi uždibují.
U hadů a ještěrů je koupání jednoduché. V každém teráriu je umístěna miska s vodou a pokud ji každý den vyměníme za čerstvou, o zvíře se už dál starat nemusíme. Samo si vybere, jak dlouho a jak často koupel potřebuje. Pouštní had nebude mít zájem trávit ve vodě mnoho času, vlhkomilný, žijící původně v pralese si čachtání užívá rád.
Suchozemská želva potřebuje čas od času také vykoupat. Miska v jejich teráriu pro tento účel většinou nestačí. Aby v teráriu nebylo zbytečně vlhko, používá se jenom malá nádobka. Proto přibližně jednou za měsíc připravíme vlažnou vodu, která zvířeti bude sahat asi do třetiny krunýře. Krunýř můžeme ještě očistit kartáčkem a potřít tukem.
Kdo se koupe nerad, tomu můžeme nabídnout tenký pramínek vody, který teče z kohoutku nebo sprchy. Tenhle způsob vyhovuje většinou malým savcům, třeba kuně, ale i ptákům včetně andulek. Zvíře se nejen očistí, ale také si pohraje. Musíme pamatovat na to, že voda musí odtékat, nebo pro jistotu přidáme nějaký záchytný bod. Větev, kámen. I pro vodního živočicha, který má vodu rád a je vynikající plavec se hladké stěny umývadla můžou stát smrtící pastí. Utopit se může i žába.
Koupání psů je většinou radost. Známe je a jejich chování se dá odhadnout. Pokud pes nechce, do vody ho prostě nedostaneme. Někteří z nich jsou nadšení plavci a vrhají se do každé louže, kterou po cestě potkají. V přírodě musíme dávat pozor na to, aby voda nebyla znečištěná chemikáliemi nebo splašky. Pokud si dopřáváme koupel v potoce, je potřeba myslet na to, že tam můžou být střepy či jiné nebezpečné odpadky. A pozor na silnější proud, čivava i jiné rasy drobných psíků by ho nemusely zvládnout. Posoudit musíme i to, jak je náš pes otužilý. Některá zvířata jsou spokojená i v ledové tříšti brzy na jaře, jiná jsou na teplotu vody velice citlivá. Ušlechtilá plemena psů i koček mají svoje zásady, jak často srst čistit. Většinou poradí zkušený chovatel nebo veterinář, ale obecně až moc časté koupání zvířatům spíš škodí. Šampóny a mýdla musíme dobře vybírat, voda nesmí být ledová ani horká. Nejvhodnější teplota je kolem 30°C. Štěňata do jednoho roku pouštíme do vody opatrně, hlídáme je.
Ať už máme doma jakékoli zvíře, je důležité zjistit, jaký druh koupele mu vyhovuje. I zvíře může mít strach z vody a není to nic neobvyklého. Stejně jako člověk může být vodomil nebo úplný neplavec.