Kam až může zajít učitel?
Každý, kdo chodí do školy mi potvrdí, že mezi slovem učitel a učitel může být obrovský rozdíl. Je jedno, jestli jste prvňák nebo prvák, nezáleží na tom, jestli chodíte do zapadlé školy někde na vesnici nebo do prestižní soukromé se školným vysokým jako měsíční plat vašeho táty. Na všech školách se najdou učitelé oblíbení, kteří s vámi dokážou diskutovat třeba nejen o učivu, ale taky normálně pokecat.
Zajímá je, co děláte ve volném čase, nekroutí očima nad novou počítačovou hrou, nehroutí se z toho, co z nás bude, až jednou dospějete. Někteří učitelé vám dopřejí vlastní názor, některým se svěřovat s osobními pocity by se rovnalo pomalé sebevraždě. Vaši nespokojenost si totiž dobře pamatují, nezapomínají a vrátí ji protiútokem ve chvíli, kdy byste to vůbec nečekali. Třeba na školním výletě. Učitelům, kteří mají vždycky pravdu, a dokonce i v případě, že ji nemají, (za to můžete stejně vy), se prostě neodporuje. Ve chvíli, kdy se pedagog navíc kamarádí s panem ředitelem je nebezpečné se na něho i křivě podívat. S tím nic nezmůžete. Tady je nejlepší držet pusu a krok, moc neprovokovat a aspoň trochu se učit, aby nebyly zbytečné nepříjemnosti.
Ještě loni jsem si vystačil s rozdělením učitelů na pro mě dobrý a pro mě špatný. Letos rozšiřuju tabulku o další typ, profesora nespokojeného a nadávajícího. Z jednoho docela důležitého předmětu máme učitele, který neustále nadává. Nic neumíme dobře, práce v hodině stojí za psí štěk, nesnažíme se, takhle maturitu neuděláme, domácí příprava neexistuje. Já to tady píšu slušným způsobem, ale kdyby jste slyšeli slovník, jakým se s námi baví, buď nás budete litovat nebo se nám vysmějete. Nemyslím, že má právo urážet studenty. Po hodině, když trošku vychladne a dopisuje známky na školní meil, všem nám tam vykouzlí usměvavé smajlíky a popřeje pěkný den. Je vlastně jediným učitelem, ve kterém se studenti nevyznají. Nikdy nevíte, co od něho čekat. Pochvalu nebo podpásovku. U něho se hranice stírají.
Je fakt, že se z jeho hodin třeseme hrůzou, proto se snažíme učit a hodně toho v hlavě zůstává. Myslím, že maturovat z jeho předmětu bude pro nás doslova hračka. Stěžovat si na učitelovo chování jsme zkoušeli. Šli jsme hromadně za ředitelem. Ten nás pozval dál, krásně se usmál a povídal, že se situaci podaří zklidnit a s panem profesorem promluví. Změna žádná ale nebyla a my jsme nabyli dojmu, že se zklidnil náš jinak vstřícný pan ředitel a šéf v jedné osobě. Možná, že ho náš drsný profesor seřval taky. Hledat pomoc u rodičů je zbytečné úplně, který rodič půjde proti učiteli, který vás dokonale připraví?
O přestávce jsme zašli za čtvrťákama na radu, jak to po čtyři roky vydržet a nezbláznit se. Byli v pohodě, vesele nás přijali, nabídli energetický nápoj na zlepšení nálady a poradili, že nejhorší na střední škole jsou první čtyři roky. Potom už je klídek.