Jed v boji o přežití 1. část
Používají ji ke své obraně nebo k zabíjení kořisti. Pavouci, hadi, včely, vosy, medúzy i chobotnice, ještěrky nebo brouci. Živočichové, kteří používají jed. Někteří si ho dokáží vyrobit sami, jiní ho získávají třeba z rostlin. Jedni mají nebezpečnou látku rozptýlenou v celém těle, jiní ve speciálních zásobárnách. V případě potřeby ho potom neváhají použít.
Jed je zbraň chemická a nemusí vždycky sloužit jen k zabíjení. Někteří živočichové pomocí něho svou kořist jen omráčí. Do další skupiny potom můžeme zařadit ty, kteří se s pomocí jedu brání, když je někdo ohrožuje nebo vyruší.
Za dlouhá tisíciletí si svoji jedovatou obranu vytvořilo mnoho mořských měkkýšů. Jejich jed je většinou na bázi kyselin a pokud se tyto kyseliny dostanou na povrch těla, způsobují silnou, palčivou bolest. Naštěstí až na výjimky většinou krátkodobou. Chobotnice omračuje kraby vypouštěním jedovaté látky do vody, navíc může v případě potřeby použít čelisti a další jed do oběti vstříknout. Pomocí kyseliny mravenčí se brání třeba i obyčejný mravenec.
Jsou i další, mnohem složitější způsoby, jak ulovit kořist. Lov je nezbytný k přežití. Některé jedy dokážou ochromit dýchací svaly, jiné ovlivní a znemožní činnost srdce, pro predátora je někdy velice výhodné paralyzovat celou nervovou soustavu. Jsou jedy, které ničí krevní buňky nebo ničí tkáně oběti.
A jed nebývá jen jedinou obranou. K tomu, aby si na vás nikdo nedovolil, uvěřil, že jste nebezpeční, musíte navíc i nebezpečně vypadat. Varovné zbarvení všechny dopředu upozorní, že jste nepoživatelní, páchnoucí, na chuť hořcí a kousnout do vás by bylo naprostou hloupostí. Je to ochrana, které se říká pasivní. Nemusíte totiž hnout ani prstem, pardon, tykadlem. Zbarvení vašeho těla jasně promluví za vás. Jedovatí tvorové nejčastěji kombinují černou a žlutou. Pokud si uvědomíte, jak v létě reagujete na vosy nebo sršně, dáte mi asi za pravdu. Oblíbenou a účinnou kombinací je i černá a červená nebo černá s bílou a jejich kombinace. A nejdůležitější ze všeho je, aby tyto znaky byly pro predátora snadno zapamatovatelné. Aby si už pro příště zapsal za uši, že tady prostě nepochodí a znova to ani náhodou nezkoušel. Kořist, která varovně vypadá, bude pravděpodobně i nedobře chutnat.
Někteří zranitelnější živočichové to dotáhli tak daleko, že si pořídili ještě další ochranu. Housenky se proti sezobnutí ptáky brání nejen svým jedem, ochranným výrazným zbarvením, ale navíc mají tuhý povrch těla. V případě, že je pták už napadne, jejich tělo dokáže rychle regenerovat a poranění se dobře hojí.
Motýli a můry, které mají varovné zbarvení si můžou dovolit žít bez obav, nemusí se skrývat, dokonce bylo prokázáno, že daleko pomaleji létají.
A ještě jednu skupinu živočichů musíme připomenout. Stejně, jako v našem životě, i v živočišné říši se podvádí. Je to skupina napodobovačů. Ti, kteří přišli na to, že v boji o přežití vyhrávají jen silní, dokázali vymyslet triky, jak ze sebe silné udělat. A tak se kolikrát necháme zmýlit pestřenkou, vosičkou nebo druhem tesaříka, kteří se převlékli do varovné žlutočerné kombinace a ve skutečnosti žádným nebezpečím nehrozí. Ale to už se pták, ani ještěrka a možná, že ani člověk nedoví.