Je vanilková černá nebo bílá?

Z nákupní tašky jsem nedávno vytáhl pro mě dosud neznámou věc. Černohnědý lusk zavřený v plastovém pouzdře. „To je vanilka, ty neznáš vanilkový lusk?" divili se doma. „No, to teda neznám", říkám, „to mi teda povězte, proč je černý?"

Podle mě je normální vanilková barva žlutá. Někdy světlá, někdy tmavší, ale vždycky žlutá. Vanilkových věcí jsem viděl už hodně, od pudinků, jogurtů a pribiňáku, čokolády, koktejlu, přes zákusky, oplatky, dorty i zmrzliny. Teď mi vysvětlete, proč žádný z nich není černý nebo tmavě hnědý?

Je to prý proto, že „jíme" hlavně očima. Nikdo z nás by nekoupil výrobek, který se mu nelíbí. A to ani v případě, že by byl zdravý a pro naše tělo přínosný. Vanilková zmrzlina v černé barvě by nikoho nenalákala a tak se potraviny vyrábí v barvách, které se lidem líbí. A hlavně, na žlutou jsou už zvyklí.
To je docela zvláštní. No řekněte, jak by se vám pil borůvkový čaj zelené barvy, co byste řekli žlutému jahodovému jogurtu nebo fialovému čokoládovému pudinku?

Je to prý běžný průmyslový fígl, kterých je mimochodem veliká spousta. S jídlem do sebe dostáváme poměrně velkou nálož chemických látek a je potřeba vybírat, co nakupujeme. Podivné složení mívají nejlevnější výrobky. I když vysvětlivkám na obale nerozumím, je jasné, že na salátu, který obsahuje dlouhatánský sloupec různých přídavných látek, si k svačině stejně moc nepochutnáte.

Chemické látky, které se do jídla používají můžou být úplně neškodné. Třeba kyslík, dusík nebo kyselina citrónová. Ta se běžně vyskytuje třeba v ovoci. Na druhou stranu, se používají i látky, které můžou způsobit alergii nebo kopřivku. Některé z nich by mohly ve větší míře vyvolat i vážné zdravotní následky, ale pokud jíte aspoň trochu rozumně a neživíte se jen žlutými lízátky, nemělo by se to na vašem zdraví odrazit.

V našem jídelníčku je prý víc jak polovina potravin, které prošly nějakou úpravou. Všechny je potřeba vyzkoušet, prověřit a schválit. Do prodeje se nesmí dostat žádná riziková potravina. Ještě o něco přísnější normy než evropská unie má Amerika. Tam si přídavné látky hlídají ještě pečlivěji. Na obou kontinentech ale shodně platí, že se přísady nesmí přidávat do základních potravin, jakými jsou třeba těstoviny, máslo, cukr, mouka nebo mléko.

Když se zastavíte na běžnou prohlídku ke svému doktorovi, většinou se vás zeptá, jak se stravujete. Jestli jíte maso, ryby, tvrdý sýr. Prostě normální jídlo, které se připravuje doma, to by mělo být základ.
Co můžeme v potravinách najít? Přidané látky se na obale značí písmenem E.

Barviva - některá jsou vyrobená uměle, ale v dnešní době se používá velké množství barev přírodních. Barví se šťávou z mrkve, červené řepy, špenátem, vajíčky.

Antioxidanty - to jsou látky, které zabrání tomu, aby mám například nežluklo máslo v lednici.

Emulgátory a stabilizátory - díky nim je možné smíchat nesmíchatelné. Třeba vodu s olejem při výrobě margarínů.

Konzervační látky - pomáhají všude tam, kde je potřeba potraviny ochránit před plesnivěním a hnitím. Mezi přírodní patří sůl a ocet.

Vonné látky - používají se k dochucování potravin. I tady má výrobce na výběr mezi umělými i přírodními.

Autor:
Vydáno: