Jak jsem hladila tygra - pravdivý příběh
Když jsem byla hodně malá, měli jsme s maminkou nejoblíbenější zoologickou zahradu. Byla jí zoo v Hodoníně a koneckonců pořád i je. Z našeho pohledu je nejhezčí v zemi, ale to je věc názoru. Tento zážitek se nám stal, když mi mohlo být asi tak deset let. Byly zrovna letní prázdniny, když jsme se jako každý rok vydaly do Hodonína. Autem se muselo tenkrát zaparkovat na jistém místě a do zoo zbývalo pěšky asi tak ještě tři čtvrtě hodiny.
Když jsme dorazily, koupily jsme si vstupenku a k tomu i krmení pro kozy. Nevím, jestli jsou ta rohatá zvířata všude tak žravá, ale v Hodoníně extrémně a navíc i mazlivá, dokonce i kozel, a to už je co říct. Spořádali dohromady i ostatní zvěří deset sáčků, a když už jsme nic neměli, tak od nás odešli. Procházeli jsme dále, až nás upoutalo něco ve směru, kde byli paviáni za sklem.
Stálo tam dost lidí, hlavně tedy rodičů s dětmi. Před nimi stál ošetřovatel a předváděl malého tygra, ještě kotě, nicméně s takovými zuby, ze kterých už šel respekt. Najednou muž vyzval děti, aby si tygra šli pohladit. Děti, některé v té době menší než já, šly. Mě máma taky ponoukala, tak jsem sebrala odvahu a šla.
Zajímavé bylo, že rodiče nešli a posílali jen své ratolesti. Já jsem si troufla pohladit pouze kousek stehna. Sice nám říkal, že je najezený, ale já byla extrémně opatrná, i když miluju zvířata – přece jenom – je to šelma. Tygříka to ale přestalo bavit. Už během hlazení mával ocasem – byl nervózní. Nakonec ho ošetřovatel vzal na ruce a šel s ním pryč.
A tady se ukázalo, o čem malý tygřík smýšlí. Sotva ho vzal na ruce, tak začal řvát a dokonce ošetřovateli i stisknul zuby paži. Všem až zatrnulo, ale chytil ho tzv. za límec a odnášel. Měl ho pochopitelně pořád na rukách. Tygřík nepřestával řvát. Tak to byl jeden ze zajímavých zážitků ze zoo.