Hurá! Jedeme na Křivoklát!

Poslední dny „babího léta“ a den ředitelského volna vylákal děti školní družiny na výlet do Křivoklátu. Nejde o návštěvu krásného hradu, nýbrž o návštěvu Informačně vzdělávacího centra Lesů České republiky. Místo, které nám vždy přináší nové a nové poznatky a kam se všichni rádi vracíme.

Hurá! Jedeme na Křivoklát!

Je pondělí 16. 11. 2015 a my se scházíme kolem půl osmé u školy. Den volna si chceme užít na Křivoklátě. Jedeme vlakem a pro mnohé z nás je cesta vlakem nečekané překvapení. Hlavně pro naše nejmenší. Cesta rychle ubíhá a my jsme kolem půl deváté na místě. Nyní velké stoupání do vršku dává mnohým zabrat. Ale počasí je super. Sluníčko nám přeje a my se již těšíme, až tam budeme. Netrvá to dlouho a my se nacházíme před budovou Informačně vzdělávacího centra Lesů České republiky, kde na nás čeká již pracovnice tohoto centra paní Friebertová. Srdečně nás vítá a my vstupujeme do prostor, kde na každém kroku na nás dýchá les. Oči nám jezdí sem a zase tam a nemůžeme se nasytit tak krásného prostředí. Všude kolem dokola jen les, fauna a flora Křivoklátska. To je super. V odborné místnosti na nás čeká již pracovník lesů, který s námi bude trávit celé dopoledne. Několik málo organizačních pokynů, malá svačinka a můžeme začít. Před námi mnoho exponátů, promítací tabule a mnoho a mnoho zajímavostí. Vystává otázka: „Co všechno v lese můžeme vidět?“ Každý se hlásí a chce říci svoji odpověď. Přidávají se i naši malí prvňáčci. Seznamujeme se se životem lesní zvěře, přiřazujeme odborné názvy k rodičům zvěře a jejich mláďatům, připomínáme si, co je jejich potrava, čím se živí a kde žijí, kde je můžeme najít. A tak podle obrázků poznáváme datla, sojku, káně lesní, kulíška nejmenšího jako nejmenší naší sovičku, jelena, srnce, daňka, prase divoké, lišku, jezevce, kunu lesní a kunu skalní, kde sledujeme rozdíly, abychom je mohli od sebe rozeznat. Nezapomínáme ani na floru – rostlinstvo, které můžeme na Křivoklátsku najít – bledule, konvalinku vonnou, jaterník podléšku, sasanku hajní či pryskyřníkovitou, ale i různé druhy stromů. Nezapomínáme ani na hmyz a broučky – poznáváme roháče velkého, paví oko, chrobáka, slunéčko sedmitečné, larvy chrousta. Do lesa však také patří houby – houby jedlé a jedovaté. Vidíme hříbka, bedlu, masáka, muchomůrku červenou, muchomůrku zelenou a tygrovanou. V další části odpovídáme správné názvy na dané hádanky. Při tom se dovídáme hodně zajímavých informací. Na závěr dopoledního sedění si zasoutěžíme. Vytvoříme trojice tak, aby se mezi větší děti začlenili i prvňáčci. Pak každá skupinka obdrží startovní úkoly a za dvacet minut s pomocí informací v terénu v prostorách centra zjišťujeme odpovědi na dané otázky. Poslední úkol, který máme, nám má prozradit, jaké stopy patří k daným zvířatům. Mnoho úkolů na krátkou dobu, ale mezi nimi i různé záludnosti. Ovšem, my si snad poradíme. Po dvaceti minutách odevzdáváme splněné úkoly a jdeme kontrolovat. A jak to nakonec dopadlo?

S nejvíce body se na prvním místě umístila skupinka ve složení Vašík Tejkl, Martin Ševčík a Zuzana Tejklová. Na druhém místě skončily tři skupiny: Karel Schwarzrock, Adam Šantora, Martin Raffay, Pavel Stryk, Johana Stryková, Bětka Langmajerová, Kristýně Trojanové, Matěji Hrachovinovi a Vojtovi Sudíkovi. Vítězná družstva obdržela drobné odměny za svoji snahu a ostatní sladkou odměnu. A nyní nastává čas loučení a my společně odcházíme do zábavného parku v blízkosti centra. Pak již bereme všechny věci a odcházíme zpět na vlak. Krásné slunečné dopoledne, s mnoha zážitky a spoustou informací je vystřídáno cestou zpět. U školy na nás již čekají rodiče a my plni dojmů odcházíme domů. Bylo to krásné a my se těšíme již na další podobný výlet.

Autor:
Vydáno: