Holandsko, to jsou kola, lodě a vodní kanály…

Cestovat sem není tak složité. Za pár hodin, projetých po slušných upravených silnicích, se objevíte v prostoru připomínajícím se Středoevropanovi jako „placka“. Všade kam oko pohlédne rovina, protkaná vodními kanály s různobarevnými čtverci polí, pokrytých květy, které jsou pro Holanďany výhodným vývozním artiklem. Také si všimnete odlétajících a přistávajících letadel, které jako „veliké kovové vázy“ rozváží čerstvě nařezané, živé květy do celého světa.

Nás však předně zaujmou jízdní kola. Absolutní rovina protkaná nesčetným množstvím cyklistických stezek ( nejvyšší bod, nelze ani říci kopec ani hora, je Vaalserberg, 322 m n.m., - místo kde se dotýkají hned tři státy svými hranicemi – Belgie, Německo a Holandsko, nejnižší bod pro srovnání v České republice – výtok Labe u Hřenska – 115 m n.m. ), které křižují celou zemí, umožňuje plné využití jízdních kol.

Kola, která jsou pro nás trochu svou stavbou nezvyklá. Holanďan na nich sedí vzpřímeně, ne ohnutý jako závodní velbloud. Jsou stavěná na výšku, možná i o něco kratší v délce. Zato však v nepřeberném množství technických variant. Kola slouží pro dopravu do zaměstnání, do školy i na nákup. Jezdí se na nich o sobotách a nedělích na výlety s celou rodinou. A to doslova. Zahlédl jsem speciál, který měl před řídítkami, nad předním kolem, malou nákladní korbičku ( jinak to snad nelze ani nazvat ), ve které byla sedačka pro děti i s prostorem na hraní. Svá kola mají i zmrzlináři…. Kola nejsou luxusní, dalo by se v naší hantýrce říci přímo „plečky“, zděděné bůh ví z které generace. Zato ve vybavení mají mohutné řetězy, téměř jako na ukotvení lodi, s ještě mohutnějším zámkem. Údajně se prý kradou, i když já si myslím, že v takovém množství kol, kdo se v tom má vyznat, popadne každý první kolo, které není připoutané a odjede. Jsou zde několika patrové „garáže“ pro kola, tak jako u nás pro auta.

Druhým takovým využívaným dopravním prostředkem Holanďana je loď. Na každém vodním toku, kanálu, stojí ukotveno množství loděk, lodí a hausbótů . Kam se Holanďan nedostane na kole, uloží kolo na loď a pokračuje v cestě po vodní hladině. Dříve se k překonávání těchto vodních překážek používaly chůdy, ale to se ještě chodilo pěšky. Nyní už se přesedlává na technicky dokonalejší a pohodlnější dopravní techniku, skútry a malá auta, které což je pro nás nezvyklé, najdete i na cestách vyhrazených cyklistům, kteří mají absolutní přednost i před chodci, tak že pozor na přechodech, Aby vás kolo „nesmetlo“ do příkopu. Skútry opět dopravují vše možné i nemožné. Na plechovém čadícím „oři“ – jede on, ona, dítě i pes současně, aniž by to nějakému strážníkovi vadilo. Po rovině není třeba motorů o velkých výkonech, ani rychlosti. Hlavně že se dojede na místo určení.

To vše je však třeba vidět. Tak že příští dovolenou plánujte do Nizozemí!