Hippokrates

Hippokrates byl slavný řecký lékař. Narodil se asi roku 460 př. n. l., žil na ostrově Kos a slávu získal během své praxe ve starém Řecku. Často a hrdě prý prohlašoval, že doktořina je divadelní hra. Fraška, ve které hrají tři důležité věci, lékař, pacient a nemoc.

Od dob, kdy začala vznikat první a jednoduchá medicína uplynula spousta času. Vyléčeno bylo mnoho lidí, mnoho z nich svůj boj s nemocí prohrálo. S každým dalším uzdravením se medicína posunula o krok vpřed. Většina příběhů, které o Hippokratovi známe, možná nejsou pravdivé, snad se jedná jenom o vymyšlené legendy. Ale s největší pravděpodobností to byl velmi vážený muž. Lidé mu důvěřovali, vyhledávali ho, hledali u něho rádi pomoc. Hippokrates nadšeně cestoval, navštěvoval tehdy dobře fungující lékařská centra, sám některé zakládal, zajímal se o nové poznatky, všechno detailně zaznamenával. S velkou pravděpodobností byl jeho otec také lékař a učenec, jmenoval se Herakleid, a s ním svoje zkušenosti porovnávali a hodnotili.

V Řecku, na ostrově Kos, skládali mladí studenti, kteří byli přijati na lékařskou fakultu přísahu, že budou své budoucí povolání vykonávat k prospěchu všech potřebných. Dnes, i když v upravené podobě ji skládají mladí lékaři i u nás. Je jednou ze základů lékařské etiky. Nic na tom nemění ani fakt, že tuto přísahu Hippokrates ve skutečnosti nenapsal. V textu jsou totiž velké nesrovnalosti. Přísaha například zakazuje zákroky, které byly v době tohoto lékaře běžně prováděny, své studenty je dokonce učil i on sám.

Jeho nejslavnější dílo, Hippokratův soubor, tvoří asi sedmdesát knih. I k nim se váže řada otazníků. Někteří obdivovatelé říkají, že je napsal kolem 3. až 5. století, jiní tvrdí, že tyto svazky učenec nikdy neviděl. Sepsali je až daleko později jeho žáci.

Hippokrates se snažil s pacientem jeho problémy dokonale probrat, vždycky se mu snažil vysvětlit způsob léčby a postup i prognózu, což bylo v tehdejší době hodně odvážné. Nemocní mu ale věřili natolik, že je prý kolikrát vyléčila už jejich víra v uzdravení. A o to šlo v první řadě. Lidské tělo by podle Hippokratových poznatků mělo pracovat v rovnováze. Člověk, který žije v rovnováze je zdravý. Až ve chvíli, kdy začíná být něčeho přebytek, začne propukat nemoc. Myslel si, že o zdraví našeho organismu rozhodují čtyři základní šťávy, krev, hlen a dva druhy žluči. V jeho době to byl další převratný názor.

Není divu, že měl spoustu příznivců mezi učenci, mladými lékaři i obyčejnými lidmi. Hippokrates si uměl získat jejich důvěru a dodnes o něm mluvíme jako o otci medicíny. Zemřel ve věku 83, podle jiných pramenů 90 let, což je na tehdejší dobu obdivuhodný věk.