Flegmatická složka osobnosti
Ještě donedávna jsem nevěřila, že bych v sobě nějakou flegmatikcou složku mohla mít. Sice jsem nevěděla, do které kategorie se zařadit, ale flegmatik to určitě nebyl, za to bych klidně dala ruku do ohně.
Jenomže jak se blíží maturity a pedagogové se nás snaží donutit k co nejsvědomitější přípravě na všechny předměty, nezbývá mi, než abych si nějaký flegmatismus vypěstovala. Životní nutnost, tak by se to dalo nazvat. Člověk musí být přizpůsobivý, jinka by nepřežil. Dokonce ani do závěru svého středoškolského vzdělání.
Zoní na konec přestávky. Pedagog vchází do třídy a už ve dveřích je jasné, že nám hodlá promluvit do duše. Ještě jsme si ani pořádně nesedli a už začíná slovy, že se blíží maturita a mnozí z nás tu školu pěkně flákají, ba dokonce se chovají, jako by se jich zkouška dospělosti netýkala. Zmiňuje neukončené pololetí a krátící se čas, kdy bude možné známky doplnit.
Snaám se udržet poker face a myslím si o tom svoje. K naturitě se můžu přihlásit celkem třikrát, tak jaképak pouhé základní vzdělání?! Nepůjde to najaře, půjde to napodzim, žádná věda, stačí použít zdravý sleský orzum.
Ani s tím neukončeným pololetím to nebude tak horké. Proč by si učitelé kazili každoddení stereotyp přípravou zkoušení? A že nevyměknou? Cha, stačí dostatečně dlouho počkat a zobou člověku z ruky.
Vyučující dokončil svou řeč, pohybem ruky rozehnal zděšené ticho a oznámil nám, že můžeme řešit maturitní ples, načež odešel ze třídy, aby si odpočinul. Svůj projev přednesl…
O přestávce opustím školu. K maturitě se připravím sama, podle svého uvážení. Žádný strach, chce to jenom důslednost.