Ekologie nade vše

My, které letos čeká maturita, se připravujeme na psaní slohovek. Pedagogové nám snad na každou hodinu češtiny nosí zadání vytvořené Cermatem. Jednou je to fejeton, podruhé vyprávění nebo líčení, témata jsou na první pohled různá, ale pokaždé se nás snaží vést k ekologii.

A nejen v češtině, i v ostatních předmětech téma ochrany životního prostředí řešíme naprosto pravidelně. Řešíme, co by se mělo dělat. Ale kdyby nám profesoři místo neustálých přednášek šli skutečně příkladem, osvěta by se jistě šířila rychlostí blesku. Mělo by se: šetřit vodou, třídit odpadky, nejezdit každý den autem, kupovat výrobky regionálních dodavatelů… Mělo by se.

I nepatrná snaha se počítá. A třídění odpadu někteří (jeden) pedagogové povazují za znak inteligence.

Nedalo mi to a pár dní jsem se bavila sledováním ekologického chování učitelského sboru. Výsledky se sice daly předvídat, ale stejně mě zaujaly.

Učitelka, která má seminář zdravé výživy, kráčí s pyšně zvednutou hlavou chodbou, v ruce si nese plastový kelímek od kávy z automatu. Zářivě se na mě usměje, kývne mi na podzrav a odhodí nádobu do koše na smíšený odpad. Krčím nad tím rameny. To byla jen jedna a možná náhoda - snažím se ji v duchu omluvit, přestože vím, že kontejner na plasty se o pár kroků dál. Kdyby chtěla, stačilo natáhnout ruku a příroda by nebyla nijak ohrožena.

Pedagogové mě pozvali do sborovny, prý cosi kolem maturit. Na vyzvání jsem se uvelebila u učitelského stolu, čekám, až se zapne školní počítač, se kterým beztak nikdo ze sboru neumí náležitě pracovat. Do místnosti vejde studentka, která je u nás ve škole na praxi. Dnes se poprvé podílela na výuce, ještě nezná zdejší poměry a přítomných skorokolegů se ptá: ,,Třídí se u vás odpad? Nikde tu nevidím žlutý kontejner."

Přítomní k ní překvapeně zvednou oči. ,,Hoď to kam chceš, to není důležité…“ pronese zdejší výchovná poradkyně neochotně, jako by uvažovala, jak se může někdo tak hloupě ptát. Studentka pedagogické fakulty s nespokojeně nakrčeným čelem poslechla.

Vyučující si nás při hodině přestal všímat. Zadal nám téma slohu a dál si pracuje na svém. Po očku ho sleduju, přepisuje si něco do třídnice; z bloku vytrhne papír, zmuchlá ho do kuličky a krásnou přihrávkou ho dopraví do koše pod umyvadlem. Hned vedle stoji kontejner na tříděný odpad. Asi se netrefil, jak bych chtěl - pomyslím si smutně a čekám, že se zvedne a omyl půjde napravit. Zmýlila jsem se…

Třídění odpadu je znak inteligence.

Autor:
Vydáno: