Den vody trochu jinak
Světový den vody ve školní družině a školním klubu byl započat 19. 3., ale pokračoval ještě druhý den 20. 3. 2015. Tentokrát se jej zúčastnily děti 2. a 3. oddělení školní družiny. Tento druhý den byl pojat trochu jinak. Sice voda je základní podmínka k životu. Již z minula víme, že téměř miliarda lidí na světě je bez vody nebo přístupu k ní. Dnes jsme si uvědomili, že voda je ale i živel, který může způsobit mnoho nepříjemného.
Scházíme se krátce po třinácté hodině a obě oddělení si společně připomínají povodně roku 2002. Za doprovodu, pracovníka HZS Beroun Miroslava Hrbáčka, odcházíme na procházku do nejbližšího okolí, abychom zjistili, co všechno se udělalo pro to, aby se tato situace již nikdy v takovém rozsahu neopakovala. Víme, že pracovník HZS má co do činění s povodněmi, ale i s ochranou obyvatelstva. Od školy procházíme Úzkou ulici, kde si ukazujeme, kam až dosahovala voda v roce 2002. Označení nacházíme i na jednom z domů v této ulici. Pokračujeme dál po Zborovském nábřeží a zjišťujeme, kam až voda tehdy dosahovala. Přestože jsou domy již dávno opravené, je zde znatelně vidět výšku vody.
Pokračujeme dál a dostáváme se nad vodní elektrárnu, kde byl vybudován násep proti povodni, a vidíme, jak dál se zajišťuje rozlití Berounky. Další otázkou je však i to, že se voda může dostat do domů i kanály, které jsou rozmístěny v ulici Na hrázi. Pokud by se tak stalo, je nutné použít čerpadla. Odtud odcházíme směrem k elektrárně, prohlížíme si jez, který se dá zvednout tak, aby voda mohla lépe protékat. Podél hřiště se vracíme po břehu Berounky přes dřevěnou lávku k autobusovému nádraží. Dozvídáme se, že pokud by povodeň opět hrozila, dřevěná lávka se stahuje a ukládá na bezpečné místo. Zdejší panel, který zde prohlížíme, nám ukazuje hrůzy povodně v roce 2002. Pak pokračujeme přes autobusové nádraží, které též bylo zatopeno na novou lávku, neboť stará lávka nápor vody neudržela a byla pobořena. Proto zde byla vybudována nová, jež se dá hydraulikou zvednout, aby nebránila průtoku velké vody. Každým rokem zde probíhá zkouška, aby bylo vše v pořádku. Pokračujeme dál a ubíráme se k náhonu, kde byl vybudován nový ochranný systém proti povodni. Bedlivě sledujeme vyprávění a ubíráme se dál cestou na náměstí k Jenštejnskému domu. Zde vidíme dvě značení, kam až sahala voda v roce 2002 a v roce 1872. To byla největší povodeň Berouna v 19. století. Zde pomalu končíme a odcházíme zpět do školy. Při této procházce jsme si všichni uvědomili, že voda je i živel, který si mnohdy zahrává s lidskými životy.