Co představení, to originál
Když jsem tu pěla chvály na Osiřelý západ v podání mladoboleslavského divadla, neodolala jsem, abych si na Internetu nenašla záznam jiného představení a nepokusila se je porovnat. Narazila jsem na hru z Divadla v Celetné a byla jsem zvědavá, jak se s ní tamější herci dokázali popasovat. Jenomže, už v úvodu je potřeba přiznat, že vidět drama naživo, nebo se dívat na záznam, je diametrální rozdíl.
Nakonec můžu posoudit jenom zpracovaní scény a herecké výkony. V obou jednoznačně dávám přednost Mladé Boleslavi, kde mi kulisy a dekorace přišly nápaditější. Na druhou stranu Divadlo v Celetné dohnalo Valenovu touhu vlastnit ad absurdum, když měl svým véčkem podepsané dveře do ložnice(?) i svou sbírku sošek světců. Stejně tak prohlášení ,,Nechám dveře otevřené" tu nabylo docela jiného významu, v Mladé Boleslavi možná až příliš spoléhali na divákovu fantasii.
Přesto si přípravný tým z Městského divadla Mladá Boleslav vyhrál s detaily, na které Divadlo v Celetné ani nepomyslelo: každý předmět na scéně měl svůj význam a divák mohl předpokládat, že ho herci dřív nebo později použijí. Představitelé hlavních roli upozornili na krvavý flek na zdi, zatímco kdybych při sledování Divadla v Celetné nevěděla, že někde na stěně by mohl být pozůstatek vraždy, vůbec by mě nenapadlo tam něco takového hledat.
A to nemluvím o křesle mrtvého otce hlavních hrdinů: v Mladé Boleslavi ho nebylo možné považovat jen za nějaký obyčejný kus nábytku, který má jediný úkol - nějak zaplnit volné místo na scéně, jako tomu bylo v Celetné. Bratři ho využívali, mělo dokonce svůj vlastní příběh, jejž sice nikdo nezmínil, ale divák ho podvědomě vnímal. V podání Divadla v Celetné stálo opuštěně u stěny a ke slovu přišlo až v závěru inscenace. Třeba se do něj sourozenci báli sednout, dalo by se namítnout, jenomže z jejich projevu to vůbec nebylo zřejmé. Škoda, mohlo to vyznít daleko zajímavěji.
Nerada, ale bohužel musím zkritizovat i herecké výkony. Po živém představení jsem čekala akci, která sice ze strany Colemana z Divadla v Celetné přišla, leč taková nijaká. Nechci představitele role nějak ponižovat, ale k akčnějším výstupům přistoupil způsobem, který mě nemohl přesvědčit, že svoje vyhrůžky mysli vážně. Stejný problém jsem měla i s Valenem: ostatní postavy sice tvrdily, jak je posedlý sbíráním náboženských sošek, jenomže když přišel a sošku na poličku prakticky hodil, vůbec nevypadal jako vášnivý sběratel, kterému by tolik vadilo, kdyby jeho nejlepší kousky někdo zničil. Podobně bych mohla pokračovat i s otcem Welshem a Girleen. Notorický alkoholik a drsňačka skrývající své city, alespoň tak se o nich ve hře mluví, což je také všechno, jak se jejich charaktery projevuji.
Snad nikoho neurazím, když řeknu, že proti Mladé Boleslavi působily postavy příliš staticky. Možná to do jisté míry bylo způsobeno tím, že se hrálo na klasickém jevišti, kdy divák nemá takovou šanci být s herci v kontaktu. V Mladé Boleslavi na představitele bylo vidět takřka ze všech stran, takže nesměli vypadnout z role ani v okamžiku, kdy dávno odříkali svou repliku.
Chápu, že teď by se chtělo namítnout něco v tom smyslu, že porovnávám dvě představení odehraná v naprosto odlišných podmínkách a tedy neporovnatelná. Dokonce by se dalo operovat i s argumentem, že mladoboleslavské divadlo hru uvádí už rok a mají proto text natolik zautomatizovaný, že se mohou s postavami snadno sžit. Divadlo v Celetné se vsak pohybuje ve stejném časovém horizontu...
Přes můj značně kritický názor mají obě zpracovaní co nabídnout. Komu nevadí divoký, napínavý večer, plný hrubších výrazů, měl by zavítat do Městského divadla Mladá Boleslav a počítat s tím, že závěr jen tak nerozdýchá. Naopak Divadlo v Celetné nabízí klasický divácký zážitek, prakticky prostý všech vulgarit, kterými se to v Mladé Boleslavi jen hemžilo. Snad až trochu příliš klidný na McDonaghův styl. Ideální představení pro ty, kteří se nechtějí nechat vyděsit a možná ani nad ničím moc přemýšlet... Ale naživo třeba i Divadlo v Celetné osloví.