Cizinci v našem městě
Česká republika se stala hostitelkou evropského setkání věřících. Ještě pár dní před jejich příjezdem hledali organizátoři ubytování pro několik tisíc účastníků. Takhle nějak musely vypadat přípravy na kostnický koncil, napadá mě, když vidím, že dokonce i naše město hostí zahraniční návštěvníky. Slabé čtyři desítky, a přesto…
Stala jsem se svědkem bezmála dopravního kolapsu. Věřící měli dorazit už dopoledne, ale pozdě odpoledne zaplnili ulice exoticky působící mladí lidé s turistickými batohy a karimatkami v rukách. Nedůvěřivě jsem se za nimi dívala. Jednomu z nich z kapsy vypadl letáček s připraveným programem. Nechám si ho, ať vím, co město ještě zažije.
Jsem pochopitelně zvědavá – u takové akce je to snad omluvitelné. Ještě na ulici jsem si program přečetla. Vesměs se skládá z bohoslužeb a poznávání české kultury, návštěv kostelů a nejdůležitějších historických míst. Zlatým hřebem by se měl stát Silvestr. Žádné mecheche, při kterém poteče alkohol proudem, ani nějaké přisprostlé televizní dýchánky. Všech několik desítek tisíc účastníků se má sejít ke společné slavnostní mši, po které si budou měnit dojmy a zážitky z akce. Docela by mě zajímalo, kam se tolik lidí u nás ve městě vejde…
Vím o akci všechno, co se dalo zjistit. Vyrážím na poslední předsilvestrovský nákup. Nic hogo-fogo, stačí základní trvanlivé potraviny – i suchary se dají ozdobit jako chlebíček.
Už jsem u pokladny, když do supermarketu vtrhne hlouček zahraničních návštěvníků. Vtipkují, smějí se kdoví čemu a neomylně zamíří k regálu plnému rachejtlí. „Stó kórún…“ dolehne ke mně dívčí hlas s cizím přízvukem.
Ženou se k pokladně, v rukou několik balení maxi prskavek. A já myslela, že žádný půlnoční ohňostroj nebude…