Čistota půl zdraví
Media začala hlásat, že české země zasáhla epidemie chřipky. Jako každý rok touhle dobou se třídy vylidnily a do školy dorazili jen skalní příznivci vzdělání (odporně zdraví jedinci) a na smrt nemocní pedagogové. Nejhorší příznaky by měly odeznít do týdne, při nejhorším do deseti dnů a pak se všechno vrátí do zajetých kolejí.
Uklízečky se bouří, čistící prostředky dávno dopotřebovaly a nové vedení školy ještě neobjednalo. Chodby se sice lesknou vodou, na pohled to vypadá, že by se tu dalo jíst ze země. Vedení školy s úsměvem prochází po mokré ploše a spokojeně kyne na všechny strany. Až přijede hygiena, všechno bude v nejlepším pořádku.
Kdesi v kumbálku uklízeček se povedlo najít půl láhve Sava. Vzápětí padlo rozhodnutí, že čest vytírat savovou vodou patří uklízečce pracující u kanceláří a vůbec na patře, kde se vyskytuje nejvíc lidí. Vítězně si odnesla lahev na svoje pracoviště a nemohla se dočkat, až prostředek použije.
Chodba po jejím zákroku nejenže byla mokrá (a hrozilo nebezpečí pádu), ale navíc smrděla chlorem, který nutil astmatické studenty ke kašli. Nadšení uklízečce vydrželo sotva do druhého dne, než začala vytírat. Rozrazily se dveře z kanceláře a na chodbu vylezla se slzami v očích kašlající sekretářka.
„To ale nemůžete! Ničíte tím zdraví studentů! Kolik tam toho Sava lejete?!“ vykřikovala mezi záchvaty kašle a pokoušela se rozehnat slzy, aby pachatelku viděla ostřeji.
Uklízečka se pokorně bránila, když je ta epidemie, chápete určitě… A názorně předvedla, kolik Sava na plný kýbl vody používá.
„To nemáte to voňavé…?“ kancelářskou sílu zachvátil kašel.
„Ne.“
„Ale Savem vytírat nemůžete. Máme tady astmatiky, alergiky… Zatím vytírejte vodou. Teplou.“
Za několik dní přišla objednávka čistících prostředků. Bez Sava. Zato s voňavým gelem a přípisem od vedení: čistota půl zdraví.