Číslo, které zaujme
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že zaujme v každém případě. Nebo ne? Tak mě napadá, jestli znám vůbec někoho, komu táhne na stovku. Člověk o takových „kuriozitách“ slyší jedině v televizi, ale osobně se s někým takovým asi hned tak nesetká. Jestli se pletu, tak mě neváhejte opravit.
A není zajímavé jenom jako věk. Osobně ještě pamatuju dobu, kdy kniha, která měla víc než sto stran, stála právě devadesát devět korun. Nutno dodat, že to sice nebyla zrovna kvalitní literatura a mnohdy to navíc byly jenom brožované knihy, ale pořád to byla celkem přijatelná cena. Teď už za 99 korun cosi ke čtení najdete jedině tak v nějakém tom antikvariátu a to kdo ví jestli. Ještě kolem roku 2005 to bylo něco poměrně běžného. Namátkou bych mohla jmenovat ságu Deltora, která se předloni dočkala druhého vydání, nebo z odbornějších knih některé díly Děsivých dějin – edice, kterou kdysi dávno vydávalo nakladatelství Egmont.
Když už se bavíme o těch knihách, nedávno se mi povedl bezvadný kup. Poměrně odbornou knihu o starověkém písemnictví jsem na trhu sehnala ve výprodeji právě za onu už zmíněnou cenu. Sice jsem měla už poslední stovku – co si člověk může pořídit za korunu? – Ale nekupte takový skvost! Řešila jsem pak takové divné dilema: co s tou korunou? Možná jsem ji měla nechat prodavači jako dýško, kdykoli jsem si na něj něco vymyslela, dokázal mi požadovaný titul sehnat opravdu v rekordním čase a obvykle za víc než příznivou cenu. Na druhou stranu jsem se rozhodla myslet taky na sebe – kdybych někde našla povalovat se desetikorunu, měla bych na kafe u nás ve škole. Sice jenom z automatu, ale co bych mohla chtít za jedenáct korun?
Téma knihy je věčné. Nebo se ho možná nemohu pořádně nabažit, těžko říct. Jak teď nad tím přemýšlím, napadá mě, že jsem ještě nikdy neviděla knihu, která by měla přesně 99 stran. Ty devadesátistránkové nejsou neobvyklé. Když mají rozsah přesahující devadesátou stránku, ale ještě nejsou u stovky, mají vždycky sudý počet. Už to samo o sobě dokazuje, že kniha, která by měla rovných 99 stran, zákonitě nemůže existovat. Tohle mi, prosím, nevyvracejte, vycházím z vlastní zkušenosti.
Když už je řeč o umění a začala jsem u knih, proč bych nemohla skončit u CD a DVD? Právě u těchto nosičů mi přijde docela přirozené, že si je pořídím za bez koruny stovku. Dokonce – a to mě nepřestává překvapovat – jsem ještě nenarazila na CD, které by stálo 99,90 Kč. Radši se o tom nebudu moc rozepisovat, aby se toho nějaký dobrák nechytil. Přece jenom – koruna ke koruně a časem si budu moci koupit něco jiného. Chce to prostě trochu trpělivosti.