Chovejte se slušně, prosím!

A protože každý z nás jednou mladý byl nebo je, nemáme si vlastně co vyčítat. Nevychovancem je kus života z pohledu zbytku populace každý z nás.

Už naši praprapředkové slýchávali od svých rodičů, aby tohle nedělali, takto nemluvili, toto ani nezkoušeli, na tohle zase nesahali. S tím nehneme ani dnes. Ale jen tak, ze zajímavosti mrkněte na to, jakým způsobem byly kárány nezvedené praprababičky a prapradědečkové. Jestli by, to co se dřív nazývalo lumpárnou dnes prošlo, nebo by to u vašich rodičů vyvolalo vztek, jako kdysi v devatenáctém století nebo na samém začátku století dvacátého. Čerpáme z desatera společenského styku z knihy Praktická hospodyňka s podtitulem Souhrn nauk, pokynů a předpisů, která vyšla v roce 1926.

- Buď skromný, čestný, zdvořilý, spravedlivý. Nikdy bližního svého neobtěžuj.
 - Úctu měj k sobě samému, ale mnohem větší k ostatním.
 - Neznepříjemňuj život sobě ani ostatním.
 - Uděláš-li chybu, uznej ji a omluv se neprodleně.
 - Nebuď sobeckým, jízlivým, hašteřivým, zlomyslným a pochybovačným.
 - Učiníš-li laskavost, nebudeš očekávat odměnu.
 - Když prokáže jiný laskavost tobě, nikdy nezapomeň poděkovat a pokud je to možné, odvděčit se.
 - Nepoškozuj to, co ti nepatří, buď šetrný, nikoliv lakomý.
 - Nevymýšlej zlých pomluv a pokud je uslyšíš, nerozšiřuj je dále a neopakuj jich.
 - Suď sebe přísně, jiné shovívavě.

V textech z této doby nacházíme postesknutí nad tím, že „dnes vídáme hochy, ve dnech školních jen prázdně běhati. Baviti se míčem, špačkem, vlkem nebo káčou. Házejí si hlučně fazolí či kuličkami a jejich hlučnost je celému okolí na obtíž." Také se máme možnost dovědět, že pradědečkové možná nebyli až tak pilní, jak to později vyprávějí. V textu se totiž dočteme, že „Mají-li děti jakoukoli práci vykonati, není jich možno k tomu přivésti. A to je jen proto, že nejsou k žádné práci vedeni a přidržováni. Vesničtí hoši ještě dost možná nějakou práci vykonají, občas pasou, chodí na trávu, suší sena, chovají králíky. Ale je důležitější si povšimnout, že pracují daleko méně, něž děvčata, která matky přidržují při práci v domácnosti pilněji."

V Praktické hospodyňce se můžeme dovědět o tom, že rodiče nemají dětem trpět jen sezení nad knihou a už vůbec ne zbytečnou hlučnou zábavu, která k ničemu nevede. Když se těmito texty probírám, mám radost, že žiji dnes, v roce 2016. Před sto lety bych už pravděpodobně byl jedním z rodičů roztržený nejmíň na půl.

Rodiče našich pradědečků měli také dohlédnout na to, aby se děti šetrnosti učily, neposmívaly se chudobným, nepoukazovaly na ty s nepěkným zevnějškem nebo vadou. Není rozumné trpěti aby, jak to činívají zbytečně ubíjely mloky, žáby a jiné zvířata nepěkného zevnějšku. Také nemají připustiti, aby krásné zvířata, jako jsou motýli zbytečně chytaly a zabíjely. Pokud nebudou vést děti k laskavosti, nemohou být potom ony soucitny a laskavy také k nim.

Ve zvláštní kapitole se dovídáme, že děti mají sedět u stolu rovně, před jídlem si umýt pečlivě ruce. Levou ruku mají mít položenou vedle talíře a talíř ke kraji stolu přitažen. Netrpět jim, jak tlukou lžící do talíře. To je divné, proč zrovna tohle vadí rodičům po celé generace. Jsem zvědav, jestli až jednou budu rodič rozdýchám to, že moje děti tlukou lžící do talíře. Uvidíme.

Polévka se má nabírat lehce, nevybírat zavářku, ani čistou polévku, jíst ji tak, jak je. Tohle si myslím, že by prošlo, i naše máma vybírá nejdřív ze všeho nudle.

Od stolu se neodbíhá a děti u stolu zůstanou, pokud tam rodiče sedí. Nešťárají se vidličkou v zubech, je to velký nezpůsob a pro zuby škodlivé. Po každém jídle je způsobné pěkně poděkovat. Naštěstí od zvyku líbat ruce, když jdou děti spát se již dávno, dávno, upustilo :)