Budeme žít navěky?

Objev věčného života podle nich ťuká na dveře. Chce to jen dokonale pochopit naše geny, naučit se je opravovat nebo nahrazovat novými. Počet buněk, které lidské tělo tvoří je asi sto tisíc miliard. Během našeho života se neustále obnovují. V dětském věku velmi rychle, ale postupem času, jak stárneme, tato schopnost slábne. Lék proti stárnutí se lidé pokoušeli najít odpradávna a zatím marně. Co času, peněz a úsilí do výzkumu věnoval na svém dvoře vidinou nesmrtelnosti posedlý císař Rudolf. Jeho alchymisté hledali recept na elixír mládí zbytečně. Moderní doba s sebou přináší kousek naděje, že by se sen o věčné existenci mohl přece jenom vyplnit. Vědci se pokouší z buněk vypěstovat náhradní orgány, kterými by potom mohli nahradit ty poškozené. Další možností by bylo změnit lidskou DNA tak, aby přestala stárnout. Nebo by se vám víc líbila kiborgizace, tedy propojení člověka se strojem? Vždyť umělé klouby, srdce i sluchové přenašeče se dnes používají běžně. Možná je jen otázkou času, kdy budeme umět uměle vyrobit všechny potřebné součástky k našemu tělu. Teoreticky by se stárnutí velmi zpomalilo, ale jestli by byla zajištěna nesmrtelnost, zatím nikdo odhadnout nedokáže. Taky bude zajímavé zjištění, jestli žít věčný život je spíš štěstím, nebo prokletím. Zdravotnictví i technika v budoucnu dokážou velké věci, o tom není pochyb. Ale dokážeme my lidé s tímto potenciálem pracovat? Nezničí nás nakonec místo přirozené smrti zbrojení, ekonomická nebo politická krize, hladomor nebo třeba infekce zavlečená z vesmíru? Tuto otázku by jsme mohli položit například obřím želvám. Nejstarší rekordmance bylo 175 let když zemřela na srdeční selhání. V mládí ji odchytil slavný přírodovědec Charles Darwin. Přeborníky v dlouhověkosti jsou i nenápadné mořské ježovky, které se podle výzkumů dožívají až 200 roků. I jednomu člověku z několika miliard je dopřán dlouhý život. Zatím ten nejdelší prokázaný trval 122 let.