… a (ne)vznikl život

Mám na věc svůj laický názor. To je všechno, čím se mohu pochlubit. Nějaké ty novinky ze zkoumání vesmíru se ke mně občas dostanou, ale že bych se po nich aktivně pídila, to ne. Proč si nepřiznat, že moje argumenty a otázky dovedou vědci dávno zodpovědět a správně zdůvodnit, nebo vyvrátit?

Teorie je docela prostá. Výzkumné vozítko z Marsu přivezlo na Zemi vzorek, který v laboratoři ožil a povedlo se ověřit, že jde o viry. Dostalo by se na Zemi vůbec něco takového? A ještě lépe: může být na Marsu život? Existují snímky, na kterých jsou útvary, připomínající těla a další tvary, známé z naší planety. Ale co to je? Zajímavě vytvořený kámen? Nebo máme skutečně reálně uvažovat o životě na sousedních planetách?

Mikroskopický objekt by snímek výzkumného vozítka pravděpodobně nezachytil. Takže máme vzorek – horniny? Uvažujme, že byl kontaminovaný. Vozítko se vrací, úkol byl splněn. Nemohl by vir „nastoupit“ na raketu? Zdá se, že teď je všechno v nejlepším pořádku. Vědci mají materiál pro další nákladný výzkum, novináři se nakapsují na sérii článků o jeho průběhu. I široká veřejnost může být spokojená, vždyť možná právě nyní jsou jen krůček od vysvětlení, jak na Zemi vznikl život. A nikdo netuší, jaká katastrofa se blíží.

Anebo ne; předchozí větu beru zpět. Copak naše planeta nabízí stejné podmínky jako Mars? A jak dlouho takový mimozemský vir vydrží bez svého přirozeného prostředí? To bude možné zjistit, sotva raketa přistane.

Věda, aniž by si toho kdokoli všiml, přichází o jeden ze vzorků. Nedělám si iluze, že by jakýkoli organismus ve zdraví přežil průlet atmosférou. To, co se nashromáždilo na plášti dopravního prostředku, už nemůže nikoho ohrozit.

V laboratoři jsou připravená nejmodernější výzkumná zařízení, jejichž čočce neunikne sebemenší detail. Vědci pracují ve zvláštních oblecích, s rouškami na tváři, aby nevdechli jakoukoli neznámou škodlivou látku. Při odchodu z pracoviště musí povinně projít ochrannou atmosférou, aby nedošlo k úniku vzorků.

I přes nejpřísnější kontrolu k úniku dojde. To se občas stane, media takové zprávy ovšem pečlivě tají. Musí je tajit, ale přesto někdy dojde k prozrazení důležitých informací a svět zachvátí panika. Redakce krachují, porušily jakousi nepsanou dohodu, co (ne)mohou. Není jim co vyčítat – udržují čtenáře v blažené nevědomosti. Snad pro jeho vlastní bezpečí?

Kámen z Marsu vědci rozdělili, na jednotlivých částečkách vzorku zkoumají složení a všechny možné podrobnosti. Během zkoušek zachytili i neznámé útvary vykazující vlastnosti pozemských organismů. Ve vesmíru je život! Taková zpráva se může klidně pustit do éteru, informace nemůže nikomu uškodit. Ale co, proč a jak? Výzkum se přesunuje do jiné roviny. Aktuálně je potřeba vzorek virů rozdělit a odpovědět na otázku, co takový jednobuněčný organismus z Marsu potřebuje k životu? Vzorky byly rozmístěny do nejrůznějších prostředí.

Jedna z částí vykazovala známky pohybu. A právě několik těchto buněk uniklo z výzkumného centra. Vše proběhlo nešťastnou náhodou, před medii se celou aféru povedlo ututlat.

Jsou viry z Marsu uzpůsobeny k životu mimo laboratorní podmínky? Zmutovaly během svého krátkého pobytu na Zemi? Mohou napadnout sedm miliard lidí? Vyhubí je?

Myslím si, že ne. Vesmírná nákaza patří do románů sci-fi, ne do skutečného života. Pokud mohu soudit, lidstvo žádná nepředvídatelná a neodvratitelná katastrofa z vesmíru v dohledné době několika milionů let nečeká.