Trojice předchozích dílů fantasy série Nástroje smrti se mi poměrně líbila. Našla jsem na nich sice nějaké drobnosti, které bych autorce vytkla, ale v porovnání s nejnovější knihou byly prakticky bezchybné. S Městem padlých andělů jsem velice hrubě nespokojená – a to jsem se na něj těšila, abych se konečně dozvěděla, jak dopadne románek Jace a Clary.
Někde jsem četla, že dobová kritika tenhle poslední případ Hercula Poirota strhala.
Už nějakou dobu pasu po detektivkách od Agathy Christie a z poslední návštěvy jsem si jich odnesla celou tašku, včetně jejího Vlastního životopisu, o kterém jsem psala minule.
Donedávna jsem si dokonce myslela, jaký nejsem znalec, a že mě už v její tvorbě nemůže nic překvapit. Jenomže pak se mi do rukou dostaly dva sešity její Knihy pohádek…
Tentokrát není autorčina nejoblíbenější, ale já jsem s ní rozhodně spokojenější, než s předchozí – Není kouře bez ohýnku. Dočkala jsem se všeho, na co jsem se těšila, a tak nemám nejmenší důvod si stěžovat.