Když jsem byla hodně malá, měli jsme s maminkou nejoblíbenější zoologickou zahradu. Byla jí zoo v Hodoníně a koneckonců pořád i je. Z našeho pohledu je nejhezčí v zemi, ale to je věc názoru. Tento zážitek se nám stal, když mi mohlo být asi tak deset let. Byly zrovna letní prázdniny, když jsme se jako každý rok vydaly do Hodonína. Autem se muselo tenkrát zaparkovat na jistém místě a do zoo zbývalo pěšky asi tak ještě tři čtvrtě hodiny.
V letošním roce se v brněnské zoologické zahradě narodila dvě mláďata žirafy síťované. V lednu narozená samička Zarafa byla dokonce prvním mládětem roku 2016 a v tomto týdnu porodila i desetiletá samice Tosha. Jak ukázala první veterinární prohlídka, mládě je opět samička a má se čile k světu.
Je jich nepřeberné množství. Mají spoustu obměn, tak je logické, že si dnes ukážeme jednu z nich, a to pražskou. Není to nic těžkého, takže směle do toho.
Sychravé podzimní počasí zavedlo děti školní družiny a klubu na besedu s malířem Podbrdska panem Václavem Šestákem. Ten společně se svoji ženou paní Martou Šestákovou Vaculíkovou navštívili naši školní družinu. Cílem našeho společného odpoledne byla především kniha Pohádky z mirošovské zahrádky, kterou napsal Martin Lang a ilustroval právě pan Šesták. Kniha vyšla počátkem měsíce září.
Koneckonců pochází z pera opravdového mistra spisovatele Bohumila Říhy. Kniha pochází z roku 1966, což je letos už neuvěřitelných 50 let. Jak je z názvu patrné, hlavní roli zde sehrává kůň. Celý příběh je zasazen na Šumavu. Ryn je divoký, nejspíš proto, že zůstal jako taková vzpomínka ruské vojáky. Jediný, kdo s ním dokáže vyjít, je Jakub Antonín a také děti.