Medvědí bráškové z večerníčků slavili 16. narozeniny

Ano, i 14. 1. bylo u medvědária na Městské hoře veselo. Kolem 13,30 hodin přicházejí do cíle čtyři oddělení školní družiny ze Závodí. Každé oddělení našim chlupáčům přináší vlastnoručně vyrobené dorty. Všichni se moc těšíme na to, zda nás ti naši medvědí miláčci poznají. Tak uvidíme. Přicházíme ke stolkům u obchůdku s palačinkami a děláme poslední úpravy dortů, rozbalujeme krabice, připravujeme i pamlsky, které přinesli někteří jedinci, připravujeme přáníčka a obrázky s verši, které děti samy zhotovily. Zbystříme a u svých domovů vidíme medvědy, jak zbystřili i oni a zjistili, že kdosi přichází. Velice rychle nabrali na chůzi a než by člověk napočítal do deseti, byli u nás. To bylo dětské radosti! Oni nás opravdu poznali! Oni věděli, že určitě přijdeme! Oni na nás nezapomněli! „To si asi myslí i méďové o nás“. A opravdu. Nyní již musíme velmi rychle, neboť naši chlupáči jsou netrpěliví. Ale pozor, jeden chybí. Paní ošetřovatelka říká, že je zalezlý a spí. Je to ten nejmenší Vojtíšek. Třeba se probere a také za námi přijde. Přicházíme k velkým vratům v dolejší části medvědária a kluci již sedí a čekají. Nemohou se dočkat.

Nejprve jim sdělujeme, že i my patříme k těm, kteří je jdou pozdravit a popřát k narozeninám. A nyní to jde již jak po drátku. Děti drží dorty, paní ošetřovatelka je rozkrajuje a začíná krmení. To je super. Asi jim dortíky chutnají, neboť hoši mlaskají o sto šest. A my jen koukáme a polykáme. Nám by určitě také chutnali. Po druhém dortíku přichází i malý Vojta. Staví se trochu stranou, ale do dortů se též pustil. Za chvíli bylo vidět, že asi hoši budou mít dost. A tak jsme se domluvili s paní ošetřovatelkou, aby jim ten zbytek nechala na večer nebo ráno k snídani. Asi jsme udělali dobře, vždyť nechceme, aby klukům bylo špatně a paní ošetřovatelka na vše přistoupila. Pak nastává další krásný a dojemný okamžik. Kluci si sedli vedle sebe. Zvedli na nás hlavičku, jako by nám chtěli poděkovat. A my jim zazpívali „medvědí ukolébavku“. Na kytaru nás doprovázela paní vychovatelka Martina Jerneková. Kluci poslouchají, kolem medvědária se najednou sešlo mnoho lidí, kteří kluky též přišli navštívit. A nyní dochází k úplnému závěru. Náhle k nám přichází paní vedoucí z obchůdku Palačinky a přináší nám na památku malé kalendáře. Děkujeme mnohokrát. Byla to pro nás krásná odměna. I my dostali dáreček. Loučíme se s chlupáči, odnášíme zbytek pamlsků k hlavnímu vchodu. Jakoby kluci věděli, že již půjdeme pryč a jdou všichni svorně ve svém výběhu s námi. Tak kluci, mějte se pěkně, ještě jednou vám přejeme a my se zase objevíme. My zase za vámi přijdeme!